neděle 18. září 2011

Rozmnožující se kartáče

Dneska ráno se mi stala úplná blbost, ale stejně jsem se lekla, že už mi hrabe. A ta záhada se do teďka nevyřešila... No, prostě, nedávno jsem si koupila nový kartáč a vzala si ho s sebou na výměnu. Pak jsem se normálně vrátila domů a od tý doby se češu pořád tím novým. Dneska ráno jsem chtěla uklidit kufr z výměny a našla jsem tam ten nový kartáč. Běžela jsem do koupelny a tam byl druhej, úplně stejnej... Jsem si naprosto jistá, že jsem druhej nekupovala já ani nikdo z naší rodiny, tak kde se tady teda vzal? Laury bejt taky nemůže, v dolní koupelně vůbec nebyla... No, nevadí, kartáč navíc se hodí vždycky, ale stejně by mi zajímalo jak to bylo...

E-mail an Austauschpartner... ach jo

Milí účastníci výměny s Auerbachem,
paní Ertlová byla výměnou nadšena. Na tom máte zásluhu Vy všichni - že jste se chovali slušně a byli jste bezproblémoví. Za to Vám všem moc děkuji! Paní Ertlová má na Vás tuto prosbu: svým partnerům máte napsat mailem něco k tématu: "Das fand ich gut" (tj. to se mi líbilo) a dále: "Das hat mir nicht so gefallen" (tj. to se mi moc nelíbilo). Nemusí to být žádná mistrovská díla, stačí něco málo. Abych měla přehled, kdo už to napsal a kdo ne, pošlete mi, prosím, kopii mailu. Děkuji! Dále ještě připomínám, že mi můžete posílat fotky. Vyberu z nich nejlepší a ty se dají na naše školní stránky.
Jo, tak tohle nám všem, co jsme byli na výměně, přišlo... No jo, tak já jdu psát...

Notting Hill

Jo jo, určitě se budu koukat, tenhle film mám fakt ráda, a dneska mám zrovna přímo na tohle náladu... No, ne že bych tenhle styl filmů přímo vyhledávala, ale jednou začas mě to baví... Už je to dlouho, co jsem tenhle fim viděla, takže se docela těšim.

Myslím, že bych měla...

... napsat Lauře. To je ta holka, se kterou jsem byla na výměně. A vzhledem k tomu, že jsem jí slíbila, že zůstaneme v kontaktu, a výměna byla už před dvěma týdny, tak už bych měla fakt napsat. Jenže mně se do toho nechce, a tak to pořád oddaluju...

Na krásné vyhlídce

Ve čtvrtek jsme byli večer se třídou v divadle na tragikomedii z počátku 20. století s názvem Na krásné vyhlídce. V šest jsem musela z domu a na to, že jsem se začla chystat asi čtvrt hodiny před odchodem, a musela jsem ještě pověsit prádlo, jsem to stihla poměrně dobře, a cestou jsem potkala mamku, která se zrovna vracela z práce. Před divadlo jsem dorazila celkem včas a ani jsem si doma nezapomněla lístek, nebo něco takovýho. Záměrně píšu před divadlo, protože do hlediště jsme přilítli až úplně těsně před začátkem. No, ale před divadlem už bylo pár lidí ze třídy, když jsem tam přišla, a tak jsme tam stáli, a asi tak za pět minut sedm nám došlo, že bysme měli asi jít dovnitř. Měli jsme lístky až na druhej balkon a tam nám řekli, že musíme do jiné šatny, takže jsme to málem nestihli. Jinak, co se samotnýho představení týče... no, nevim jak to napsat, bylo to, řekněme dost zvláštní, asi něco úplně jinýho než jsem čekala, ale zas tak strašný to taky nebylo, jak říkaj ostatní. Řekla bych, že tam bylo moc nic neříkajících scén a málo děje, ale když to člověk pochopil, tak i ty nic neříkající scény začly mluvit. Možná, že proto se to ostatním zas tak nelíbilo, nesnažili se to pochopit… nebo nevim. Ale každopádně, pro dost lidí to bylo uspávající, takže když asi v půlce představení zničehonic zazněl výstřel, dost lidí se leklo… no já samozřejmě taky, i když to nebylo tím, že bych usnula, spíš jsem se jen tak zamyslela :-). Pár holek dokonce uteklo o přestávce, že je to fakt nebavilo, nicméně já jsem byla i docela ráda, že jsem tam šla…

Nejlepší romantický hit?

Před chvílí jsem na seznamu narazila na anketu o nejlepší romantický hit v historii rocku a popu. Měli tam jakýsi žebříček, na což se mohlo reagovat, jako co tam přidat a tak. No, samozřejmě, valnou většinu z toho neznám, ale i tak mi tam pár písniček chybělo... Asi nejdřív, který z těch co tam jsou, se mi líběj... Tak:

Sorry Seems To Be the Hardest Word - Elton John

Crazy - Aerosmith

With or Without You - U2

Always - Bon Jovi

Everything I Do, I Do It For You - Bryan Adams (tak k tomuhle neni co dodat, tuhle písničku fakt zbožňuju)

Simply the Best - Tina Turner (tohle mi sice nepřijde zas taková romantika, ale tu písničku mám docela ráda,tak co)

No a teď co bych tam ještě přidala:

I don't want to miss a thing - Aerosmith (to jsem se fakt divila, že to tam nedali, i když tam od nich maj Crazy, ale tahle je myslím daleko hezčí…já si jí pouštim, když mám depku…)

From Sarah with love - Sarah Connor

Love to be loved by you - Marc Terenzi

Rule the World - Take That (tohle jsem nemohla sem nedat… úžasná písnička z filmu Hvězdný prach, kdyby někdo nevěděl…)

Good enough - Evanescence

Falling slowly (tak to je asi jasný, proč...)
A ještě určitě spousta dalších, na který jsem zapomněla...

Za školou? Se třídou...

No jo, jsem docela brzo doma, i když nám vlastně vyučování končí až touhle dobou. Mamce, která teprve před chvílí odešla do práce, jsem se sice snažila nakecat, že jsem byla za školou, ale neskočila mi na to... No, ne ze školy jsem neutekla, ani se mi neudělalo špatně... Jen se ráno ve škole strhnul děsnej povyk, když se postupně rozhlašovalo, že neteče voda. Protože se tohle stalo taky celkem nedávno (já jsem tam teda zrovna nebyla, taky přijdu o každou zábavu...), bylo nám jasný, že pokud voda nezačne téct, budou nás muset poslat domů, jako právě minule. Myslim, že v tu chvíli si všichni přáli, aby se to nespravilo... no mě by se to taky hodilo, protože jsem neměla heslo do projektu na anglinu. To totiž vymyslel náš ředitel, že každej člověk dostane z každýho předmětu jedno heslo a bude o něm muset napsat tři věty... to teda nevim, co ho to zase napadlo... No, ještě před první hodinou začla naše němčinářka hlásit do rozhlasu, aby se všichni uklidnili, zalezli do tříd (na chodbách byl děsnej binec) a vyčkali dalších pokynů. Po první hodině poslali domů lidi z vyššího gymnázia, což já bohužel nejsem, a ten zbytek musel zůstat ve škole ještě dvě hodiny - nevim sice proč, ale je to nespravedlivý. Jenže ve škole jsme bejt nemohli, a tak kdosi vymyslel, že každá třída půjde se svým třídním na krátkou "zdravotní procházku" a pak nás pustěj domu. Tak jsme se se třídou courali dvě hodiny po Vyšehradě a já pak jela ještě do knihovny, ale stejně tu mamka ještě byla, když jsem se vrátila... No, večer jdeme do divadla, už se docela těšim, i když na jednu věc se netěšim, a to na zítřejší vstávání... Ještě, že jsem si ty laborky z fyziky odbyla už minulý týden, docela lituju ty, kdo je maj zejtra...

Náhoda?!

Nedávno jsem slyšela, jak si v autobuse povídaj dvě holky. Bylo jim asi tak něco přes dvacet a jedna z nich té druhé vyprávěla docela zajímavý příběh… Když její bratr chodí s nějakou holkou, tak mu ta známost vydrží průměrně tak měsíc. S jednou z těch mnoha se rozešel jenom třeba kvůli tomu, že nečetla denní tisk. Nejdelší známost měl asi rok a půl a to už svojí holku podváděl s nějakou jinou, s kterou si psal přes mobil. Ta jeho přítelkyně jela na hory do Alp a tam na lanovce potkala jinou Češku, a začala se s ní bavit. Náhodou přišla řeč na to s kým chodí a zjistily, že chodí obě s klukem se stejnym jménem a ze stejnýho města, při čemž jedna z nich ho nikdy neviděla, protože si s nim jen píše. No a než vyjely nahoru na kopec, už věděly že se jedná o stejnýho člověka a ještě k tomu že ty dvě holky bydlej od sebe jen pár ulic, ale nikdy se nepotkaly. Docela jak zápletka pro nějakou povídku, co? Teda neřikám, že je to pravda, ale stejně je to zajímavý...

Plány? Nový sestřih...!

Takže, je asi na čase zase něco napsat... No, moje nejdražší matinka právě odkvačila na třídní schůzky, tak se docela děsim, co na to řekne... moje známka z chemie se jí totiž asi moc líbit nebude, ale co ještě mám dva měsíce na to nějak to zlepšit. Samozřejmě jsem mamce kladla na srdce, ať si pamatuje, s kym si povídala, s kym seděla v lavici a tak, protože mě to, jen tak ze zvědavosti, zajímá. Jenže ona na to, že já jí taky nikdy nic ze svého života neříkám. Můj život je ale zajímavej asi jen jak stará fusekle, no jo to už nezměnim. Možná proto si radši vymýšlim fantazie a utíkám do světa knížek, abych se z toho naprosto nezmagořila... No, jinak zítra jdeme do divadla, a vzhledem k tomu, jak jsem nespolečenská, to bude docela zajímavý... i když se třídou chodim do divadla celkem ráda. Do konce týdne to už snad nějak přežiju, teda pokud mě rodiče nezabijou za tu chemii, a pak už to bude v pohodě... i když zase budu celej víkend trčet doma, no jo dyť řikám... totálně nezajímavej život. A v pondělí máme naštěstí volno, jsou totiž zkoušky. No chystám se zajít ke kadeřnici, nechat se nějak zajímavě sestříhat, protože u kadeřnice jsem v životě nebyla, a ty moje vlasy podle toho taky vypadaj...

Něco málo o odvaze

Na něco jsem přišla... i když ono to neni zas tak nic moc převratnýho. Úplně nejhorší kombinace je to, když někoho něco baví, ale nejde mu to... protože pak ho to přestane i bavit. Třeba u mě je to takhle s psanim. Děsně mi to baví, ale protože mi to nejde a ani nemám trpělivost, tak mě to za chvíli přestane i bavit a nic nenapíšu. Zrovna tak to bylo i se sborem. Loni, když jsem tam začla chodit, tak mě to fakt bavilo. Ale teď, když vidim, že mi to nejde, přemýšlím jestli bych toho neměla nechat. Ale možná jen nemám dost odvahy, abych se snažila...