Včera nadešel dlouho očekávaný večer rozloučení s naším bodlinatým svěřencem. Ne, nevykládejte si to špatně, naší péči přežil, i když s odřenýma ušima (teda spíš čumáčkem), a už dlouho se těšil na svůj návrat do volné přírody. Samozřejmě, zvykli jsme si na něj, a tak se nám ho moc nechtělo pouštět, ale už na něm bylo vidět, že představa svobody mu v noci nedá spát :-), a tak nám nic jiného nezbývalo. Takže včera jsme do jeho krabice vyřízli otvor, odnesli ji na zahradu, vzbudili bodlináče a čekali, co se bude dít. Ježek chvíli čmuchal, dokonce pohrdl i jídlem, což se často nestává, protáhl se ven z krabice a vyrazil zkoumat terén. Chvíli jsme ho sledovali, kde se právě klepou keře, ale nakonec se nám ztratil z dohledu. Když jsem pak asi o hodinu pozdějc šla nakrmit ven našeho králíka, podle funění jsem poznala, že náš ježek je někde blízko. Na chvíli se mi ukázal, než nadobro zmizel ve křoví. No, snad svojí první noc po zimě ve volné přírodě přežil, a třeba ho občas i uvidíme na zahradě, jak hledá nějakého toho chutného broučka na zub.
Žádné komentáře:
Okomentovat