Keramické trhy aneb náušnice (prozatím) k ničemu

Tak jsem se včera zase nedostala k tomu psát si věci do školy, což je docela blbý, protože třeba ve čtenářskym deníku nemám ještě ani jeden zápis a už ho musíme dost brzo odevzdat. No, ale včera ráno si mamka vzpomněla, že jsou tenhle víkend každopůlroční (jako že jsou každý jaro a podzim) keramický trhy, že tam pojede a jestli bych nechtěla jet s ní. Musela jsem tam jet, protože zaprvý, nikdy se mi tam nechce a pak mě to tam baví a zadruhý, jinak by mamka řekla, že s ní nikam nechci. Takže jsem se dobrovolně-povinně rozhodla, že tam pojedu... A tak jsme těsně po obědě vyrazily z domova. To bylo ještě hezký počasí, takže jsem doma nechala bundu i deštník. Ale už na Zličíně se spustil děsnej slejvák, a protože jsme měly ještě půl hodiny času, šly jsme se schovat do Metropole... V autobuse jsme potkaly naší známou, keramičku, která má taky na těch trhách stánek a jela tam prodávat. V Berouně ještě pořád pršelo a tak jsem začala litovat, že jsem si nevzala aspoň tu bundu. Sotva jsme přišly na trhy, vrhly jsme se na jeden stánek se šperkama z drátů, kde si mamka loni koupila náušnice, ale upadl jí z nich kamínek, a tak se chtěla zeptat, čím ho má přilepit. Za pultem seděla taková dost zvláštní paní s děsně dlouhejma nehtama, která ty šperky vyrábí (to jsem zvědavá, jak to s nima dokáže) a která vypadala trochu jak nějaká věštkyně nebo něco takovýho. A ta mamce řekla, ať jí ty náušnice dá, že jí je spraví a pak pošle poštou zpátky. Mamka jí je ale nechtěla dát, a tak ta pani řekla, ať si tam najde stejný a že jí je vymění. A tak jsme se tam začly přehrabovat tou spoustu náušnic, stejný jsme ale nenašly, ale zato jsme každá našla dvoje, který se nám hodně líbily. U mě to byl ale trochu problém, protože bych si je neměla kam pověsit. Nemám totiž píchlý uši, i když se k tomu dlouho chystám, ale nějak to pořád odkládám... Nakonec mamka prohlásila, že ni je koupí dopředu a dá mi je, až je budu moct nosit. No, mezitím, co jsme se prohrabovaly náušnicema, přestalo pršet a začlo svítit sluníčko, a tak jsem skoro litovala, že jsem si nevzala něco na hlavu, málem jsem totiž dostala úpal :-). A tak jsme se procházely po trhu, a prohlížely zboží, nejen hrnky a jiný věci z keramiky, ale i batikovaný trička, kabelky a tak podobně. Po chvíli se zatáhlo a začal zase slejvák a tak se to střídalo i po zbytek odpoledne... no to počasí se asi zbláznilo...