Když jsem včera psala o návštěvě jedné babičky, rozdrnčel se telefon a z něj se ozvala babička, ovšem tentokrát ta druhá. Řekla, že je v Třebotově (tam dřív bydlela, teď bydlí v Praze a jezdí tam jen na léto) a jestli bych nechtěla přijet za ní. Neměla jsem moc času na rozmyšlenou, protože bych musela vycházet z domu za dvacet minut, abych stihla autobus, který mi doveze na 309, tedy příměstský autobus, jedoucí za hodinu. A já se teda nakonec rozhodla, že tam pojedu. Tak jsem se zeptala rodičů, jestli můžu, a když mi to neochotně dovolili, rychle jsem naházela pár nezbytností, jako knížku a mp3, do batohu a utíkala na autobus. Jenže jsem se asi blbě koukla, autobus nejel. Dalším bych to nestihla, a tak jsem začala lovit mobil, abych poprosila taťku, aby mě tam zavez. Jenže, mobil nějak nebyl k nalezení, a tak jsem usoudila, že je doma. Tak jsem tam honem utíkala, popadla mobil, a přemýšlela co dál. Najednou mi došlo, že vlastně vůbec není sobota, a tím pádem jezdí autobus častějc. Tak jsem zase běžela zpátky na zastávku, a doufala, že autobus pojede včas, protože jsem i tak měla na přestup jenom tři minuty. Nakonec jsem to všecno stihla. Sice se mi k babičce až zas tak moc nechtělo, ale bylo to pořád lepší, než doma uklízet... Ale jak teď u babičky nikdo přes zimu nebydlí, tak to bylo taky potřeba dát do pořádku. Mně někdy přijde, že se to tam asi brzo rozsype. Třeba jakou práci nám dalo pustit vodu - na zimu se musí zavřít, jinak by popraskaly trubky. Nejdřív jsme musely odsunout společnejma silama těžký kamenný poklop od studny, kde je uzávěr vody, se kterým jsme musely otočit správnym směrem a na závěr zase dostat kámen na původní místo... Ale z jedný věci jsem měla radost - narozdíl od úterka jsem našla acháty. Totiž, dřív jsem měla sbírku polodrahokamů, všechny jsem si našla sama a mezi nima byly i moje dva krásný vybroušený acháty. A když jsme se stěhovali, mamka mojí sbírku zabalila a odvezla právě k babičce. Jenže pak už si nemohla vzpomenout, kde jsou. A tak ležely pět let na dně bývalého chlívku, a když mě napadlo se tam včera kouknout, měla jsem děsnou radost, že jsem se konečně dozvěděla, kam se tenkrát poděly ... protože jsou to největší acháty, který jsem kdy našla, takže stálo za ti je i vybrousit... A samozřejmě, že jsem si je hned odvezla domů...
Žádné komentáře:
Okomentovat