Světlušky

V květech se vznáší nad loukami
ta smutná vůně půlnoci.
Poběžme k lesu, jen tak sami,
zůstaňme dlouho do noci.

Utečme světluškám, jen ať se zlobí,
zažeňme svůj strach i tíseň.
Kroky naše cestu křížů napodobí,
když zazní mlčenlivá stromů píseň.

Se srdcem i duší ve zmatku,
na místě konce i začátku,
můj dosavadní svět se zboří.

Ten den začne psát do řádků
s nešťastným koncem pohádku.
Mé srdce však stále hoří.

A/N: Skoro by se to dalo zařadit do kategorie Obrazy ze života mého, jak se to podobá skutečnosti... Věnováno tomu, který by to jako jediný úplně pochopil...