V květech se vznáší nad loukami
ta smutná vůně půlnoci.
Poběžme k lesu, jen tak sami,
zůstaňme dlouho do noci.
Utečme světluškám, jen ať se zlobí,
zažeňme svůj strach i tíseň.
Kroky naše cestu křížů napodobí,
když zazní mlčenlivá stromů píseň.
Se srdcem i duší ve zmatku,
na místě konce i začátku,
můj dosavadní svět se zboří.
Ten den začne psát do řádků
s nešťastným koncem pohádku.
Mé srdce však stále hoří.
ta smutná vůně půlnoci.
Poběžme k lesu, jen tak sami,
zůstaňme dlouho do noci.
Utečme světluškám, jen ať se zlobí,
zažeňme svůj strach i tíseň.
Kroky naše cestu křížů napodobí,
když zazní mlčenlivá stromů píseň.
Se srdcem i duší ve zmatku,
na místě konce i začátku,
můj dosavadní svět se zboří.
Ten den začne psát do řádků
s nešťastným koncem pohádku.
Mé srdce však stále hoří.
A/N: Skoro by se to dalo zařadit do kategorie Obrazy ze života mého, jak se to podobá skutečnosti... Věnováno tomu, který by to jako jediný úplně pochopil...
Tvoje Múza měla, koukám, vlivné období a poněkud melancholickou náladu. Výsledek je krásný a něžně smutný...
OdpovědětVymazat