Sněhulák na ústředním topení

Tak tu máme jaro. Ani protesty sněhuláků a alergiků nepomohly. Čekají nás totiž pylové nálety ve velkém množství. No už se těším =). Dneska jsem oficiálně oslavila jaro sukní nad kolena, za což jsem obdržela prestižní lentilku, jako všichni z naší školy, co se odvážili přijít v kraťasech nebo krátký sukni. Toužebné zírání z okna mi sice nepomohlo dostat se ven ze školy dřív než ve čtrvrt na pět, ale nějak jsem to přežila. Mohli by třeba místo lentilky dávat potvrzení, že člověk může zmizet dřív ze školy... Taky jsem dostala ne moc vážně míněný návrh na vydání básnické sbírky =D. O víkendu jsem při velkém jarním úklidu vyhrabala básničky, který jsem napsala - a teď se držte - ve svých čtyřech letech. Samozřejmě, že jsem je nepsala sama, zapisovala je moje mamka, aby se takový "skvost" uchoval pro další generace. Navíc to nebylo nic zvlášť inteligentního a zabývalo se to "důležitými filozofickými otázkami" (například "Pověz, pověz srdíčko, proč vychází sluníčko?"), ale přece jen... Docela bylo zajímavý podívat se do pravěku svýho veršování. A navíc jsem objevila úplný unikát. Krabici svých starých výkresů. Vylovila jsem tam takový vtipný obrázek. Přemýšlela jsem, co to je a když jsem papír otočila: stálo tam 3/1997 a k tomu název napsaný mamčiným písmem: Sněhulák na ústředním topení =D.