Tu okopírovanou stránku z čítanky našla ležet mezi papíry k vyhození. Něco ji na tom listu zaujalo. Snad vzpomínky na ty časy, kdy tohle četli ve škole. Těžko říct. Nedalo jí to a ponořila se do slov a vět.
"To je ale pitomost ta láska!" říkal si student, když šel odtamtud. "Není ani zpolovice tak užitečná jako logika, protože nic nedokazuje a pořád nám slibuje něco, co se neuskuteční, a nutí nás věřit tomu, co není pravda. Je prostě dočista nepraktická, a protože být praktický znamená v téhle době všechno, oddám se zase filozofii a začnu studovat metafyziku."
A vrátil se do své jizby, vytáhl velikánskou zaprášenou knihu a pustil se do čtení.
"Oscar Wilde..." povzdechla si, když se dostala až na konec povídky o slavíkovi a růži. "Vlastně má pravdu. Láska je nepraktická. A taky nás nutí dělat věci, které by člověk jinak nikdy neudělal. Způsobuje, že se i seberozumnější člověk chová jako blázen. Je nelogická, často bychom volili jinak rozumem než srdcem. Ale opravdu to jde ji jen tak hodit za hlavu?"
A pak si v knihovně půjčila stoh objemných románů.
"Je to řešení jenom na přechodnou dobu," přesvědčovala sama sebe těsně předtím, než se definitivně zavřela mezi stránky knížky, aby aspoň na chvilku, na malinkou chvilinku, nemusela žít vlastní život.
"To je ale pitomost ta láska!" říkal si student, když šel odtamtud. "Není ani zpolovice tak užitečná jako logika, protože nic nedokazuje a pořád nám slibuje něco, co se neuskuteční, a nutí nás věřit tomu, co není pravda. Je prostě dočista nepraktická, a protože být praktický znamená v téhle době všechno, oddám se zase filozofii a začnu studovat metafyziku."
A vrátil se do své jizby, vytáhl velikánskou zaprášenou knihu a pustil se do čtení.
"Oscar Wilde..." povzdechla si, když se dostala až na konec povídky o slavíkovi a růži. "Vlastně má pravdu. Láska je nepraktická. A taky nás nutí dělat věci, které by člověk jinak nikdy neudělal. Způsobuje, že se i seberozumnější člověk chová jako blázen. Je nelogická, často bychom volili jinak rozumem než srdcem. Ale opravdu to jde ji jen tak hodit za hlavu?"
A pak si v knihovně půjčila stoh objemných románů.
"Je to řešení jenom na přechodnou dobu," přesvědčovala sama sebe těsně předtím, než se definitivně zavřela mezi stránky knížky, aby aspoň na chvilku, na malinkou chvilinku, nemusela žít vlastní život.
Někdy je vlastní život tak nesnesitelný, že ten románový dá chvíli odpočinout... Někdy se v tom románovém světě tak zapomeneš, že zapomeneš na všechny starosti a problémy reálného světa... Ale vždycky je důležité umět se vrátit a hlavně, jít dál.
OdpovědětVymazat