Soustřeďko a Mesiáš

Tak jsem zpátky ze soustředění se sborem, nazpívaná až do aleluja, a stejně pořád zpívám... to, co jsme se učili a další spoustu věcí, nějak jsem si tam zvykla hodně zpívat a nehodlám s tim přestat. Chudáci všichni kolem mě...
Jo, přesně tak, já na tom soustředění opravdu BYLA! A to jsem ještě v pondělí ráno nevěděla, jestli tam budu moct jet. Celou neděli jsem se vzorně léčila a pila hrozný množství tekutin (samozřejmě nealko, že), protože to prý pomáhá na rýmu. A v pondělí jsem se vzbudila, doufala jsem, že to přežiju a odjela jsem pryč... A jaký to tam bylo?
Naše soustředění se jako loni konalo v klášteře ve Štěkni, což je někde u Písku. Zpívali jsme v podstatě tři dny, v pondělí odpoledne, úterý, středa a čtvrtek dopoledne. Hlavní náplní našeho soustředění byl Händelův Mesiáš, zopakování toho co už umíme od loňska a taky dva nový sbory, His yoke is easy (to je fakt nádhera, pořád si to zpívám) a Glory to God. A pro soprány ještě tři krátký andělský sóla, jenže to já nejsem ani náhodou. Taky jsme zpívali Kreolskou mši, někde z Jižní Ameriky. Ve středu večer jsme měli táborák, a to se beze zpěvu taky neobejde... Čtvrtek už byl docela flákací, odpoledne jsme vyrazili na výlet po okolí, večer pak nějaký promítání o klášteře... A v pátek hned po snídani domů...
K dalším dojmům ze soustřeďka patří přetopený pokoj, zoufalý hledání jednoho mobilu, krásná podzimní krajina, kaštany, hraní na upíry, čtení Gilgameše po večerech (ne, fakt nejsme praštěný), a jedna (nebo asi víc) děsná ostuda. Ale to si radši nechám pro sebe...