Podzimní depka se mi zatím naštěstí vyhýbá, ale nějak nemám co psát. A taky nemám čas. Já vim, děje se toho spousta a za čas budu litovat, že jsem si toho nezapsala víc, až to všechno zapomenu.
Takový ty věci jako deník mi nikdy moc nešly od ruky, ať už na papíře, nebo v elektronický podobě. Prostě na to nemám talent a hlavně tu trpělivost. Ale pak si to ráda přečtu, zvlášť když upadnu do takovejch těch vzpomínacích nálad.
Asi bych se měla víc snažit. Neprožít toho tolik a uchovat si vzpomínky. Já vim, zní to takhle divně, ale člověk se má prý na chvíli zastavit a počkat až ho dožene duše. Tohle jsem někde četla a přijde mi, že je to pravda. Nějak mám takový pocit, že jsem tý duši už utekla pořádně daleko. Tak doufám, že mě ještě najde...
Takový ty věci jako deník mi nikdy moc nešly od ruky, ať už na papíře, nebo v elektronický podobě. Prostě na to nemám talent a hlavně tu trpělivost. Ale pak si to ráda přečtu, zvlášť když upadnu do takovejch těch vzpomínacích nálad.
Asi bych se měla víc snažit. Neprožít toho tolik a uchovat si vzpomínky. Já vim, zní to takhle divně, ale člověk se má prý na chvíli zastavit a počkat až ho dožene duše. Tohle jsem někde četla a přijde mi, že je to pravda. Nějak mám takový pocit, že jsem tý duši už utekla pořádně daleko. Tak doufám, že mě ještě najde...
Žádné komentáře:
Okomentovat