Upíří sonet

Na obzoru tiše víří
temná křídla netopýří.
Jak vystřiženi ze sametu,
bloudí v čarokrásném letu.

Jak perly skryté v kalamáři,
slunce cizích světů září
a jak zbloudilá světlice,
zdá se srpek měsíce.

Do té tajuplné noci
ozval se povzdech dívky bledé,
že svou oběť do úplňku svede

a pak ho nechá bez pomoci
zlomeně ležet na schodech,
na kůži cítíc jeho dech.