Jen si slavte, tančete, skákejte a křičte: "Hoši, děkujem!" a já si zatím ze samé radosti podřežu žíly o klec vlastního osamění. Proměním se ve sklenici slaných slzí, které se tiše rozprsknou na špinavou podlahu. Stejně jako Amélie, když Nino odešel z kavárny U dvou mlýnů. Nikdo si toho ani nevšimne. Přijde mi, jako bych dostala osobní trest do konce zápasu o svůj život. Už nemůžu vyhrát, jen se dívám, jak se moje sny pomalu rozplývají v ledovém chladnu, když o ně ostatní bojují, jen tak aby se neřeklo. Nechápu, co jsem komu udělala. Jenže to já jsem se poslala na trestnou lavici, já jsem sama svým rozhodčím. Teď mě nezbývá než nabrat nepřesný kurs tušení a s vlajkou z marcipánu se vydat na cestu. Do bitvy sama se sebou. Haha. Jsem zvědavá, kdo z nás dvou vyhraje.
A víte co? Vůbec není nejchytřejší po úžasné hokejové euforii si v jednu v noci klást otázky, které stejně nemají řešení. I když vlastně to řešení by mi přinesl i sám náš hokejový tým, kdybych to byla ochotná poslouchat. A ta rada zní: nevzdávat to. Ať vás kdokoli, jakkoli podceňuje, bojovat až do konce.
Takže ano, nakonec i já zavolám: "Hoši, děkujem!" a můj skomírající hlas se ztratí v rozjásaném davu. Zavřu se do nějaké časové smyčky a budu jásat s nimi. Navěky.
A víte co? Vůbec není nejchytřejší po úžasné hokejové euforii si v jednu v noci klást otázky, které stejně nemají řešení. I když vlastně to řešení by mi přinesl i sám náš hokejový tým, kdybych to byla ochotná poslouchat. A ta rada zní: nevzdávat to. Ať vás kdokoli, jakkoli podceňuje, bojovat až do konce.
Takže ano, nakonec i já zavolám: "Hoši, děkujem!" a můj skomírající hlas se ztratí v rozjásaném davu. Zavřu se do nějaké časové smyčky a budu jásat s nimi. Navěky.
když jsem tohle četla tak mě napadalo tolik věcí, které bych ti mohla napsat v alespoň malém pokusu o útěchu, ale když jsme ho dočetla, tak sem si uvědomila, že si všechny správné závěry udělala vlastně sama. takže mi nezbývá než říct - hlavně to nevzdávej, vstaň, bojuj a jdi dál, protože situaci vidíme nejhůř vždycky my sami ;)
OdpovědětVymazatTy dokážeš i své momentální depresivní rozpoložení podat tak zajímavě, že jeden neví jestli čte článek, úvahu, minipovídku nebo vlastní úryvky myšlenek... V tomto případě asi ta poslední varianta. Fakt je že hokejové šílenství, dokonce ani hokejová zlatá mě moc nevzrušila, i když to klukům přeju a České republice obzvláště... jenom mám pocit, že jako země jdeme do hajzlu a pár zlatých v hokeji nás z toho srabu nevytrhne. A nemluvím jen o srabu finančním, ale i morálním, nechci působit jako kazatel, ale lidi přestávají rozlišovat dobro od zla a morálka jde ke dnu jak Titanik a to je zlý. A čemu se divit, jen se podívej jaké tu máme příklady? Jediné co mě drží, tak právě vědomí existence spousty lidí, kteří jsou ještě slušní a vlastně díky té tolik opomíjené slušnosti a morálce drží svět pohromadě... (Ale to je jen takové uvažování mimo, nenech se tím ovlivnit, prosímtě! Jak psala May, my lidé jsme od přírody houževnatí. A tak se taky drž, a nebuď na sebe tak tvrdá! :-)
OdpovědětVymazatAle copak se nám to stalo? Kde se v tobě najednou vzala taková smutná nálada? Jeden by řekl, že ta veselá jarní atmosféra pomůže pohřbít tvou depresi, aspoň u mě to tak fungovalo. Ano, život občas stojí za starou bačkoru. Mnoho večerů a nocí člověk propláče a lomí rukama nad tím, co ten den dal a vzal, lomí rukama sám nad sebou, má pocit, že mu nikdo nerozumí a že se nikdo ani nesnaží porozumět, a že je strašně SÁM. A pak se propadneš do temného spánku a způlky toužíš zůstat spát navždy. Co je ale důležité - druhý den se probudíš, vstaneš a prostě ŽIJEŠ. Život jde dál a ten jeden smutný večer zmizí v historii. A přijde ještě mnoho dalších, ty ale víš, že vždycky ráno začneš znovu - přes všechno to špatné, co se ti stalo. My lidé jsme od přírody houževnatí. Mimochodem, mrkni se na http://www.youtube.com/watch?v=kPMajX8DWRE - to je krásná písnička o stejném problému, slova najdeš na http://www.ujdeto.cz/lyrics/p-nk/nobody-knows-en/ ... A nesmutni už!
OdpovědětVymazatDobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?
OdpovědětVymazat