Když jezdím metrem do školy,
zářivky mi rozpouštějí obličej
v dokonalý obraz mého já.
V temných sklech dveří
se zrcadlí můj odraz,
a přesně taková jsem i já.
Bledá, zničená, nešťastná.
Fádní, nudná, nezajímavá.
Jedna tvář z milionů.
Jedna tvář z davu,
anonymní a nikým nepoznaná
cestujcí.
zářivky mi rozpouštějí obličej
v dokonalý obraz mého já.
V temných sklech dveří
se zrcadlí můj odraz,
a přesně taková jsem i já.
Bledá, zničená, nešťastná.
Fádní, nudná, nezajímavá.
Jedna tvář z milionů.
Jedna tvář z davu,
anonymní a nikým nepoznaná
cestujcí.
Samota v davu je strasna vec. Musis si ale uvedomit, ze tyhle pocity zazivaji i lide okolo tebe, a pak se pres to da snaz prenest... (Promin za chybejici interpunkci, pisu na nemecke klavesnici. :D)
OdpovědětVymazat