...že jsem vlastně nenapsala, jak je na tom náš ježek po vypuštění. No, tenkrát, když jsme ho vypouštěli, už jsem myslela, že ho nikdy neuvidim. Jenže druhý den na to, právě se hrál hokej, myslim s Ruskem, se mamka vydala na obhlídku naší zahrady s baterkou. Naštěstí naše zahrada není velká, ale stejně ježek nebyl k nalezení. Dalo se to chápat, zrovna pršelo. Pak ale mamka odkryla jeden z pytlů, který tam zůstal po odpolední přesazování čehosi, a našla tam dva ježky schoulený u sebe a jeden z nich byl ten náš... To jsme poznali podle lehce odřeného čumáčku, což si způsobil u nás v zajetí. Mamka mu ještě ale pro jistotu natřela pár bodlinek tmavě zeleným lakem. Druhý den se naše Růža ukázala na zídce směrem k sousedům, tentokrát sama. Tak jsme našeho bodlináče nakrmili, protože vypadal celkem hladově, a dali ho pod zahradní domek. Protože tam pak už každý večer, až n pár výjimečně deštivých dnů, ve stejnou dobu chodil, tenhle rituál jsme pokaždé opakovali. A do teďka k nám chodí...
Žádné komentáře:
Okomentovat