... ale jinak to včera byla docela sranda. No, poslední zvonění maturantů je bohudík uvolněnější den, a moc se neučí, i když to někteří profesoři moc nerespektují. Třeba v primě náš dějepisář řekl, že nesmíme jít na program do tělocvičny a že se budeme normálně učit, ale jelikož tam šla celá škola, šli jsme tam taky, snad až na dva lidi. Takže profesor byl naštvanej, vykládal jen těm dvoum lidem, popsal celou tabuli, a my si to museli opsat, takže se zas tak nic moc nestalo. V primě bylo téma "pohřebáci" hned u vchodu měřili lidi na rakve a jako občerstvení prodávali rakvičky. Další rok byl "CzechTek", po celé škole dunělo techno, a mezi tím lítali lidi převlečený za policajty a spoutávali nicnetušící spolužáky. Vloni jsem tam nebyla, protože jsme byli se sborem ve Frankfurtu. Ale nějak tak z doslechu vim, že bylo téma něco jako hudba nebo tak, ale prý to stejně nebylo nic moc. No a letos? Vždycky se poslední zvonění koná v pátek, ale letos je volno, a tak to vyšlo na tuhle středu. Samozřejmě chvíli trvalo, než nás pustili do školy. Když jsme se tam teda konečně dostali, oktavány jsme bezpečně poznali, protože všichni byli buď v pyžamech nebo nočních košilích. Hned u vchodu rozdávali noviny, jako čtení na dobrou noc, pak následovala kontrola vyčištěných zubů, z čehož se člověk musel vyplatit, a pak následovalo lepení plínek, toho jsem se vážně nezúčastnila... Měli tam také raní manikúru, kadeřnictví, to znamená mytí, foukání a česání vlasů do různých nemožných účesů, prodávali mléko k snídani a v naší multimediální učebně se pouštěly večerníčky. O druhé hodině nás poslali do tříd, kde nám přečetli na dobrou noc pohádku, a pak jsme zamířili "k hromadnému spánku" do tělocvičny. Tam se nejdřív pouštěla uklidňující hudba, pak se počítaly ovečky. Potom následovaly scénky s různými profesory, ale nebylo jich tolik jako jindy, a strhla se polštářová bitva. Když se to zase nějak uklidnilo, byla dražba takových věcí, jako kartáčku na zuby, asi dvou příšerných nočních košilí, natáček, a jedné děsné paruky. Potom už se normálně učilo, až pátou hodinu, kterou máme stejně volnou, se konalo opravdu poslední zvonění. Dost lidí si přineslo zvonečky, jenže kluci od nás ze třídy přitáhli asi čtyřicetikilovej zvon, kterej ty všechny ostatní přehlušil. Byla to sice legrace, ale mě najednou napadlo, jak mi asi bude, až po těch schodech dolů půjdeme za čtyři roky my, a už nás budou čekat jen maturity, a pak se budeme muset rozloučit. Lidi sice říkaj, že se budem scházet i potom, ale já se obávám, že to moc dobře nepůjde...
Žádné komentáře:
Okomentovat