Takže jsem se konečně rozhodla napsat něco z mého pohnutého života, co by alespoň trochu dávalo smysl... V pátek mi oznámili jako hotovou věc, že v neděli peču medovník. Koukala jsem na ně s otevřenou pusou, protože medovník sice umim, ale dá děsně moc práce, a tak jsem se divila, proč jako. No, sešly se totiž dvě příležitosti. Ta první a jednodušší na vysvětlení je ta, že příští rok už nebudeme mít naší němčinářku, a tak jsme jí chtěli něco dát. Rozhodlo se pro medovník a nabídla se Maruška, že ho upeče, i když ho nikdy nedělala. přitom si lidi vzpomněli, že máme taky jakýsi dluh u naší angličtinářky. Vsadili jsme se s ní ... o dort. Pokud by se nám v tomhle pololetí podařilo mít pět hodin za sebou všechny věci na angličtinu, přinese nám na konci roku dort ona, pokud ne, přineseme ho my. A samozřejmě se nám to nepovedlo ani dvakrát za sebou, takže jsme museli přinýst dort. Vymyslelo se, že bude asi taky nejlepší medovník, a že ho upeču já. Když se tohle všechno domlouvalo, já tam nebyla, protože jsem dopisovala písemku. Tak jsem jim vysvětlila, že na medovník nemám čas, ale že klidně upeču dort jiný... nutno dodat, že jsem sice pekla spoustu bábovek a tak, ale dort nikdy. Ale když jsem v neděli odpoledne lila těsto na korpus do formy, myslela jsem, že to zvládnu levou zadní. Jenže nějak se no nechtělo upíct, a tak jsem si po dvou hodinách, co to bylo v troubě, říkala, že už to určitě musí být. Když jsem ale dort rozkrojila, zjistila jsem, že je uvnitř málem tekutý. A tak opět putoval do trouby, odkud jsem ho po nějakém čase vytáhla, když už konečně bylo vidět, že je hotový. Po vychladnutí jsem se chystala obě poloviny znova spojit, jenže se mi spodní část rozpadla na tři kusy a vrchní měl uprostřed díru... Naštěstí všechny pekařské nedostatkv zakryl krém, a tak jsem v pondělí chvátala do školy s dortem v ruce. Na konci angličtiny jsme ho ředali naší učitelce, která ale prohlásila, že si ho musíme sníst společně (což jsme tak trochu předpokládala...). Tak dort zůstal přes noc v lednici ve sborovně, a já trnula hrůzou, že nebude k jídlu, ještě další den. Dneska ale přišla do školy Maruška s medovníkem, který vypadal daleko líp, než můj chudák čokoládový dort. Nicméně naše němčinářka byla za dort hrozně ráda a říkala, že by nás hrozně ráda učila i příští rok, ale že to nejde. Potom si došla pro nůž a každému nám dala kousek medovníku. A potom byla i angličtina a to už se objevila učitelka s igelitkou v ruce a nikdo nemohl pochybovat, co že to vlastně v tý tašce je. A tak každý dostal kousek i od dalšího dortu, a já myslím, že na to jak to vypadalo při pečení, se docela poved... Celkem vzato, docela sladký den... ale každý den má své ale, jak jste mohli číst dřív...
Žádné komentáře:
Okomentovat