Na krásné vyhlídce

Ve čtvrtek jsme byli večer se třídou v divadle na tragikomedii z počátku 20. století s názvem Na krásné vyhlídce. V šest jsem musela z domu a na to, že jsem se začla chystat asi čtvrt hodiny před odchodem, a musela jsem ještě pověsit prádlo, jsem to stihla poměrně dobře, a cestou jsem potkala mamku, která se zrovna vracela z práce. Před divadlo jsem dorazila celkem včas a ani jsem si doma nezapomněla lístek, nebo něco takovýho. Záměrně píšu před divadlo, protože do hlediště jsme přilítli až úplně těsně před začátkem. No, ale před divadlem už bylo pár lidí ze třídy, když jsem tam přišla, a tak jsme tam stáli, a asi tak za pět minut sedm nám došlo, že bysme měli asi jít dovnitř. Měli jsme lístky až na druhej balkon a tam nám řekli, že musíme do jiné šatny, takže jsme to málem nestihli. Jinak, co se samotnýho představení týče... no, nevim jak to napsat, bylo to, řekněme dost zvláštní, asi něco úplně jinýho než jsem čekala, ale zas tak strašný to taky nebylo, jak říkaj ostatní. Řekla bych, že tam bylo moc nic neříkajících scén a málo děje, ale když to člověk pochopil, tak i ty nic neříkající scény začly mluvit. Možná, že proto se to ostatním zas tak nelíbilo, nesnažili se to pochopit… nebo nevim. Ale každopádně, pro dost lidí to bylo uspávající, takže když asi v půlce představení zničehonic zazněl výstřel, dost lidí se leklo… no já samozřejmě taky, i když to nebylo tím, že bych usnula, spíš jsem se jen tak zamyslela :-). Pár holek dokonce uteklo o přestávce, že je to fakt nebavilo, nicméně já jsem byla i docela ráda, že jsem tam šla…