Víte co je úplně děsný? Když člověk vypadá, že je mu blbě a je jenom pořádně zdeptanej... Tohle právě se mi stalo, když jsem minulý čtvrtek jela domů z toho našeho sborovýho koncertu. Jela jsem v tramvaji a měla jsem depku (z čeho to se radši nebudu rozepisovat, ale částečně k tomu přispěla i zahrada, kde jsme zpívali...). A pak mě jedna pani chtěla pustit sednout, protože si myslela, že je mi blbě. I když v podstatě měla pravdu, řekla jsem, že jsem jen unavená. Přece nebudu celý tramvaji vykládat, že jsem psychicky na dně...
Ale naštěstí je to už (snad) v pohodě (i když možná jen do pátku)... Jo a včera ten koncert byl fakt super! Myslím, že to bylo dobře investovaných padesát korun... ale škoda, že další podobnej koncert bude až po prázdninách... to se teda načekám... I když já vlastně nevim, proč tam chodim... jako jestli jen kvůli hudbě (to samozřejmě) a nebo ještě kvůli něčemu jinýmu... to mi neni jasný... Ale stejně bylo vtipný, jak lidi od mě ze třídy koukali, když jsem se tam zjevila... já totiž na takovýhle akce obvykle moc nechodim. Ale asi si budou muset zvyknout, protože já s tim přestat teda nehodlám...
Žádné komentáře:
Okomentovat