Poslední dobou mě štvou ty děsně optimistický lidi, který pořád říkaj: Já se těšim na tohleto a jestě na tamto... Protože já už fakt nevim, na co se mám těšit. Někdo se umí na něco těšit i půl roku dopředu, já to zvládnu tak na zítřek a to ještě když je to něco vážně úžasnýho... A vlastně ani nevim, na co se těšim teď... A kdy jsem byla naposled veselá a šťastná? Na to taky v denním stereotypu neumim přijít... Asi bych se nad tím měla někdy zamyslet...
Žádné komentáře:
Okomentovat